Pointace čili vedení dalekohledu za hvězdou přišlo spolu se začátky astrofotografie. Od fotografie nebeských objektů požadujeme, aby hvězdy byly bodové nebo alespoň tvaru malých pravidelných kroužků. I když je montáž dalekohledu ustavena k nebeskému pólu a je vedena hodinovým strojkem, není chod přesně shodný s otáčením oblohy, ať už vlivem nepřesností v ustavení, mechanických nepřesností montáže či nepravidelnostmi chodu strojku. Proto je fotografický dalekohled doplněn tzv. pointačním dalekohledem na společné montáži, který je rovnoběžný s dalekohledem fotografickým a sleduje libovolnou jasnější hvězdu (tzv. pointační) v blízkosti fotografovaného objektu.

Dříve se pointovalo ručně - tedy fotograf po celou dobu expozice sledoval pointační hvězdu v okuláru s nitkovým křížem a jemnými pohyby (ať již mechanickými či elektrickými) korigoval chod montáže.

Dnes korekce montáže řídí tzv. autoguider. K pointačnímu dalekohledu je připojena kamera, která posílá snímky do autoguideru (buď autonomní bez nutnosti počítače nebo počítač s příslušným programem), ten vyhodnocuje nepravidelnosti v pohybu a dává montáži pokyny ke korekcím. Základním předpokladem autoguidingu je tedy montáž, vybavená autoguider portem.

Tato sekce obsahuje jak autoguidery, tak dalekohledy vhodné pro pointaci a také mechanické příslušenství, umožňující vyhledat pointačním dalekohledem vhodnou hvězdu v okolí fotografovaného objektu.